Ze své kuchyně jsem vykročila na krásnou zahradu plnou zdravé zeleniny a ovoce.
Ale něco tu bylo špatně…Od malička jsem snila o tom, že budu mít jednou vlastní zahradu. Takovou, na které budu moct pěstovat nejen okrasné rostliny, jako jsme měli na zahradě doma.
Zahrada mých snů byla plná nejčerstvějšího jídla, které je vůbec k dostání – ze záhonu přímo do pusy!Samozřejmě bez chemie, jsem přece ekoložka…
Zkrátka, snila jsem o zahradě, kde budu moct zahradničit v souladu s Přírodou, tak aby to mělo smysl.
Fast forward, rok 2015:s mým slovinským mužem stojíme na zahrádce našeho budoucího bytu ve slovinské Lublani. Tam, kde ve skutečnosti byla skládka, jsem já viděla svoji zahradu snů.
Ups. O proměně skládky v Rajskou zahradu napíšu později. 
Takže, tehdy, v roce 2015, jsem objevila permakulturu.
Po přečtení pár knížek a blogů jsem si jako správný začátečník věřila natolik, že jsem udělala první návrh a vše hezky zasadila.
Se svým prvním návrhem jsem získala velice důležitou zkušenost: že googlování k dobrému návrhu stačit nebude. Rostliny tehdy zasazené přesazuji doteď…
A tak jsem se v roce 2019 zapsala do intenzivního programu Geoffa Lawtona – nejzkušenějšího permakulturního učitele na světě. A vytvořila perfektní permakulturní návrh naší zahrady.
Tak, aby si rostliny mezi sebou pomáhaly. Tak, abych maximálně využila každý centimetr naší mini zahrádky a vytvořila fungující ekosystém.A skutečně – zanedlouho přišel den, kdy jsem stála na své zahradě, a jen 4 roky po tom, co to byla skládka, jsem se procházela mezi zdravými rostlinami a zobala maliny, rybíz a sbírala zeleninu a bylinky k obědu přímo ze záhonku u kuchyně.
Náš malý městský jedlý lesík překypoval hojností! Byl tam prostor pro vlastní kompost, nádrž na dešťovku… co nám zahrada dala, jsme jí vraceli zpět. Rostliny byly zdravé a silné bez postřiků a mojí zvláštní péče.
Ale stále to nebyla zahrada, jakou jsem si představovala.A tehdy mi to došlo:
Na té zahradě jsem byla SAMA.Jen já a moje rostliny. No dobře… a všechny breberky a ptáčci… ale!
Moje děti si tam nemohly hrát, protože by zničily sazenice a záhonky. Můj muž, který není zrovna nadšený zahrádkář, tam taky neměl moc co dělat.Zahrada z mých snů přece vypadala jinak!
Byla to zahrada, kde se nejen procházím, obklopena hojností a krásou. Ale také tu se svojí rodinou prožívám společné chvíle.
Byla to zahrada, kde si pohodlně sednu a můžu pracovat venku. Byla to zahrada, která je náš VENKOVNÍ DOMOV. KONCEPT RAJSKÉ ZAHRADY tehdy získal DRUHÝ ZE TŘÍ PILÍŘŮ: obytný prostor!A objekty, které do zahrady přilákají nejen opylovače a nadšené zahrádkáře, ale také moje děti a mého muže.
Zkrátka prostor pro ŽIVOT rodiny.
Můj sportovně založený muž má nyní v severním koutě zahrady venkovní fitko. Děti mají více koutů, a celou půlku zahrady, kde můžou svobodně hrabat, stavět nebo se prostě válet 
A pro nás pro všechny (a hlavně pro mě) jsem navrhla a na míru vlastnoručně sestavila dřevěnou sedačku, kde mám také svůj venkovní home office.A jak to bylo se třetím pilířem?
